Z pohledu odborné energetické veřejnosti žijeme ve velmi zajímavé době. Za posledních 20 let v energetice proběhlo možná více změn než od jejího počátku datujícího se v Čechách do roku 1878, kdy byla osvětlena obloukovými lampami tkalcovna v Moravské Třebové, která pak byla následována v roce 1881 instalací energetické centrály v brněnském Mahenově divadle. Počátky energetiky musely být úžasné, protože fascinace z elektrického světla byla jistě mimořádně silná, stejně tak jako z techniky, která tento jev umožňovala. Avšak základní obchodní model se v energetice po uplynulých více jak 100 let v zásadě nezměnil – na jedné straně stál monopolní výrobce a dodavatel, na straně druhé zákazník. Od 20. let minulého století byla cena, kterou zákazník platil, regulovaná, což do určité míry platí i do dneška, a rozvoj odvětví byl převážně iniciován inženýry a dalšími techniky.
Kľúčové otázky:
 |
Kde vidíte největší nové příležitosti v energetice? |
|
Jaké nové obchodní modely byste rádi do energetiky přinesli? |
|
– |
Co by se mělo změnit v legislativě regulující energetiku, aby se nastartoval její další moderní rozvoj? |
ÚVODNÝ ČLÁNOK
Do tohoto jasně definovaného světa přišly dva fenomény, které toto stabilní a postupnými kroky se rozvíjející odvětví totálně změnily. Jednalo se zaprvé o deregulaci a s ní se pojící zavedení konkurenčního prostředí a zadruhé o snahu o zlepšení životního prostředí vyvolanou probíhajícími klimatickými změnami. Tyto dva nové vlivy jsou tak silné, že u odborné i laické veřejnosti vyvolávají protichůdné názory a emoce, které se zdají být co do intenzity zcela srovnatelné s prvotní fascinací elektrickým světlem.
Ta první – deregulace – vnesla do energetiky do té doby nevídaný ‚chaos‘. Přehledný systém, který byl po desetiletí postupně a pečlivě budován inženýry byl zcela násilně změněn. Do energetiky přišli noví lidé – obchodníci, kteří sice nevěděli moc o výrobě elektřiny a jejím přenosu a často si pletli MW s MWh, avšak tito lidé měli vyvinutý cit pro trh, jeho zákonitosti a byli bezostyšně orientováni na zisk. Tato nová generace energetiků, kteří se za energetiky ani moc nepovažují, začala diktovat stávajícímu technickému personálu, jak se zdroje budou provozovat. Svými rozhodnutími je pár takovýchto lidí schopno zvýšit ziskovost energetických firem na úroveň, kterou by tradiční inženýři nikdy nedosáhli, anebo naopak při nedostatečné kontrole a řízení přivést svoji firmu do existenčních problémů. Tento vývoj zákonitě vyvolal a vyvolává řadu vášnivých debat o smysluplnosti tržního prostředí či nefunkčnosti trhu. To vše za situace, kdy ani po patnácti letech od deregulace řada spotřebitelů stále ještě nepochopila, že je možné si vybrat mezi několika dodavateli elektřiny či plynu a někteří z těch, kteří to chápou, tak nečiní z obavy, aby je nějaký nespolehlivý dodavatel neodpojil od distribuční sítě.
Druhý, nemenší vášně budící, trend je snaha o omezení negativních klimatických změn instalaci obnovitelných zdrojů. Také tento trend znamenal poměrně velký příliv nových lidí do energetiky. V tomto případě jde většinou o investory, kteří investují zejména do solárních a větrných elektráren. Také na tyto nové lidi se tradiční energetici dívají často přes prsty. Způsobila-li liberalizace obchodu a s ní spojený příchod obchodníků shora zmiňovaný chaos, tak masivní instalace obnovitelných zdrojů toto ještě řádově povýšila a dílo disrupce dokonala. Obtížná předpověditelnost slunečního svitu či větru a s tím spojená produkce obnovitelných zdrojů vytváří v přenosové soustavě stavy, na které energetici nebyli zvyklí a které mají velmi těžko pod kontrolou. K vášnivým debatám pak už nebývá daleko a jejich výsledek je jasný – blackout je naprosto jistá věc.
Podle mého názoru jsou tyto debaty naprosto na místě. Co mě však mrzí, je jejich směřování či spíše stagnace. Kolik energie se vyplýtvalo na tom, abychom se vzájemně ujistili, že stávající systém je vlastně dobrý a že všechny změny jsou nesmyslné, budou drahé a zaplatí to konečný zákazník = konečný plátce. Raději bych viděl stejné úsilí věnované diskusi, jak by novinky mohly fungovat a co by pro to bylo potřeba udělat. Dovolím si uvést jeden příklad z vlastní zkušenosti.
Dodnes se debatuje, že neexistuje jednotný evropský trh s elektřinou a že jeho stávající fungování je nefunkční a zmiňuje se například nepropojenost spotových trhů střední Evropy s Německem. V roce 2010 se PXE pokusila iniciovat projekt market couplingu mezi Českou republikou, Polskem a Rakouskem, dávno předtím, než se na scéně objevila stávající podoba market couplingu se Slovenskem, Maďarskem a Rumunskem. Vše bylo v principu na úrovni jednotlivých burz dohodnuté, avšak těsně před podpisem memoranda o spolupráci z tohoto projektu česká strana vycouvala s tím, že to je nerealizovatelné – ano, nerealizovatelné, to byl ten jediný argument. Věřím, že kdyby se tento projekt tehdy dodělal, tak celoevropský market coupling již dávno máme. Jistě, nemáme jistotu, že by projekt byl úspěšný, ale alespoň bychom se o to pokusili. Tím, že jsme se ani nepokusili byla vytvořena desetiletá jistota, že se nic nestane a market coupling směrem na západní Evropu nemáme do současnosti.
Snad nejskloňovanějším problémem dnešní energetiky je, jak si přenosové soustavy poradí s nepředvídatelností produkce obnovitelných zdrojů. Je ale s podivem, že se vůbec nevedou debaty o nepředvídatelnosti odběru konečných zákazníků, který je též do značné míry nepředvídatelný. Z mého pohledu je to tím, že na nepředvídatelnost průběhu spotřeby jsme si již zvykli, na výrobu z obnovitelných zdrojů zatím ne. U mě ani neobstojí argument, že spotřebitelé mají určité ‚typické‘ do značné míry předvídatelné vzorce spotřeby – toto platí i pro zdroje závislé na větru a slunečním svitu, i to se dá dnes, byť v krátkodobém horizontu prognózovat, jen jsme si na to prostě ještě nezvykli. Co se s tím dá dělat?
Potřebujeme energetiku, kde každý účastník, ať už výrobce či spotřebitel, ponese veškeré své ‚provozní‘ náklady. To znamená, že každý účastník bude kontinuálně měřený a odpovědný za svoji výrobu, spotřebu a odchylku. Vůbec nerozumím argumentům, proč by toto mělo vyvolat astronomické investice, když se stávající měřící zařízení musí stejně čas od času vyměnit. V době, kdy mobilní telefony za pár tisíc korun dokáží více než běžné počítače před patnácti lety, se dovybavení měřících zařízení o kontinuální sběr dat jeví jako snadno realizovatelné… ale nepochybuji, že mi určitě někdo vysvětlí, proč to nejde.
Nicméně, pokud bychom měli kontinuálně měřenou energetiku a data by byla volně a snadno přístupná všem účastníkům trhu, jednoznačně by to umožnilo kvalitativně lepší služby. Mohly by vzniknout nové formy obchodování, které by mohli účastníkům umožnit rozdílné vzorce chování – komu jde o peníze a chce ušetřit, musí přizpůsobit svoji spotřebu či výrobu, kdo chce stávající komfort, musí za něj zaplatit odpovídající cenu. Na těchto trzích by neobchodovali lidé ale stroje, podle zadaných priorit jednotlivých uživatelů a tito uživatelé by měli svobodu volby, jakou službu chtějí používat. Spravedlivěji by se rozúčtovávaly odchylky a šlo by daleko efektivněji, pomoci tržních mechanizmů, předcházet případným přetížením sítí. Navíc by takovýto systém umožňoval řízení zátěže i na nižších napěťových úrovních, než je přenosová soustava.
Obchodní příležitosti, který by takovýto stav trhu umožňoval jsou ohromné, avšak znamenají pro stávající obchodní model totální revoluci. Z řady spotřebitelů se stanou, díky instalaci solárních panelů a možná i bateriových systému, výrobci. Nadále tak budou poptávat spíš údržbu svých zařízení, tj. službu, nikoliv prostou dodávku elektřiny. Budou také potřebovat přístup na trh, kde budou případně balancovat své přebytky či potřeby. Lidé bez vlastní výroby nebudou mít zájem každoročně vybírat a měnit dodavatele, spíše budou mít zájem o službu, která jim zajistí kvalitní dodávku energie za optimální cenu tak, aby se o to nemuseli starat.
Zajímavé je, že shora nastíněný model trhu lze již realizovat dnes. Není k tomu potřeba žádných nových technologických vynálezů, vše již dnes v nějaké podobě existuje. Samozřejmě, vlastní realizace bude trvat roky a bude vyžadovat instalaci spousty nových technických prvků a zahrnuje ohromné množství softwaru. Je však třeba začít hned něco dělat a neztrácet drahocenný čas.
Trend diverzifikace a digitalizace je již dnes jasně zřetelný a konkurenční schopnost české energetiky se bude odvíjet od toho, jak rychle a promyšleně budeme nové změny umožňovat a implementovat. Už dnes máme určité zpoždění. Například v zemích jako je Estonsko již několik let můžete mít ve svém mobilu aplikaci, která sleduje Vaši domácí spotřebu, on-line. Česká a slovenská energetika by se měla rychle rozhodnout, zdali chceme být pouhými výrobci elektrické energie, tj. být něco jako montovna v automobilovém průmyslu, anebo zdali se chceme pokusit udávat trend a vyvinout business modely s vysokou přidanou hodnotou, které naleznou uplatnění i mimo hranice ČR a SR.
Energetika nabízí velké příležitosti. Rád bych ji viděl otevřenou novým idejím a lidem. S velikým napětím bychom pak mohli sledovat, s jakým myšlenkovým proudem tito lidé přijdou a kam se nám společně toto odvětví podaří posunout. Doufejme, že výsledkem bude uživatelsky příjemnější pokrytí energetických potřeb, ekologičtější energetika a že české a slovenské firmy budou i nadále hrát významnou roli na evropském trhu.
