Flexibilita je termín přímo spojený s výrobou a spotřebou elektřiny. Elektřina není jediná komodita, kde je flexibilita ceněna, ale pro naše účely uvažujme flexibilitu vyplývající ze změny spotřeby a výroby elektřiny. S flexibilitou pracujeme od počátku využívání elektrické energie, a rozhodně to není nové téma posledních let. Flexibilitu z „velkých“ elektráren máme k dispozici desítky let a už před liberalizací trhu ji průmysl také poskytoval. V posledních letech je více aktuální vzhledem k rostoucí krátkodobé (vteřiny až hodiny) volatilitě elektřiny, související se změnami v energetickém mixu, ať už novou výstavbou obnovitelných zdrojů nebo uzavíráním starších elektráren. Dlouhodobý vliv spotřeby na volatilitu elektřiny je spíše minimální, i když plánovaný rozvoj elektromobility toto tvrzení jistě změní.
Klíčové otázky:
 | Co jsou hlavní omezení v agregaci flexibility na českém a slovenském trhu, která musíme překonat? |
| Měli bychom odlišit v některých parametrech agregace přístup u jednotlivých technologií, které flexibilitu dodávání? |
| Co bychom měli udělat pro to, abychom docílili maximálního a spolehlivého množství nabízené flexibility a mezinárodní konkurenceschopnosti poskytovatelů flexibility? |
Největší zkušenosti jsou na trhu s flexibilitou, kterou využívají provozovatelé přenosových soustav, kde měla a většinou stále má největší hodnotu. Po liberalizaci došlo k většímu rozvoji likvidity na krátkodobých trzích a flexibilita se začala využívat i k monetizaci na denním a vnitrodenním trhu nebo na odchylce portfolia (případně i jako „záchranná brzda“ proti překročení rezervované kapacity). Dnes je to běžná činnost mnoha obchodníků, výrobců či spotřebitelů a vzhledem ke své jednoduchosti ji stěží lze považovat za cosi inovativního.
V čem spočívá agregace flexibility
Termíny „agregace flexibility“ a „agregátoři“ souvisí primárně s procesem otevírání trhu s podpůrnými službami pro účely provozovatelů přenosové soustavy (TSO) a následným rapidním růstem počtu poskytovatelů flexibility, z čehož vyplývá vyšší komplexita. Tam, kde stačila komunikace s 
jedním zákazníkem telefonicky nebo po jedné lince k zajištění desítek MW, je nyní potřeba komunikace se stovkami zákazníků. V případě Česka nebo Slovenska nás to teprve čeká.
V reálném čase je nemožné zpracovat požadavek na službu manuálním zásahem člověka. Komplexita nevzniká ani tolik na straně komunikace s velkým počtem poskytovatelů flexibility, která musí být samozřejmě maximálně spolehlivá, ale v důsledku sestavování dodávaného produktu z různých typů technologií. Čím víc technologicky homogenní je agregované portfolio, tím jednodušší je po technologické stránce agregace. Ruku v ruce s tím jde samozřejmě i komplexita dodávaného produktu služby výkonové rovnováhy (FCR, aFRR a mFRR). Konkrétně agregovat flexibilitu z portfolia zdrojů (např. kogeneračních jednotek) pro mFRR (snadněji dodatelná služba) je jako hrát Tetris s tvary čtverce a obdélníku. Na druhou stranu agregovat flexibilitu z různých průmyslových technologií (mrazák, drtička, čerpadlo, klimatizace, mlýn) pro aFRR je jako hraní Tetrisu s různými složitými patvary. Každá z technologií má jiné náběhové hrany, případně jiné možnosti setrvání na dané změně spotřeby. Pokud tedy chceme vytvořit jeden specifický produkt podpůrné služby z různých technologií, je potřeba vyřešit „hlavolam“, jak tyto technologie poskládat do poptávané křivky.
Teoreticky by bylo možné agregovat portfolio pouze jedné technologie, např. čerpadla, ale touto agregací není možné z principu fungování dané technologie vytvořit službu poptávanou provozovatelem soustavy. Uzpůsobení produktů různým technologiím by nefungovalo, neboť by vznikly v lepším případě desítky produktů s výrazným nárůstem komplexity pro TSO. Dává smysl od operátora poptávat malý počet produktů a nechat trhu volnost ve volbě technologie, která poskytuje flexibilitu. S nadsázkou by se tedy dalo říct, že by trh měl mít možnost dodat flexibilitu z domácích žárovek, pokud to dokáže. Klíčové je, aby podmínky byly pro všechny stejné a aby žádná technologie nebyla zvýhodněna.
Je třeba domyslet základy
Otevření trhu všem technologiím s sebou přináší i potřebu najít nová řešení pro vyhodnocení kvality dodané služby. Výchozí bod, od kterého je dodávaná služba vyhodnocována (tzv. baseline), je klíčový obzvláště u průmyslových procesů. Provozovatel přenosové soustavy by měl mít jistotu, že bude služba dodána v požadovaném množství a zároveň je správně nastavena baseline, důležitá k omezení gamingu. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že pokud je kontinuálně nastavována na základě dat z posledních několika vteřin, pak jde o dostatečně přesný způsob. Pro provozovatele soustavy je zároveň nemožné kontrolovat v reálném čase kvalitu služby od tisíců dodavatelů, byť v portfoliích agregátorů. Tuto kontrolu je možné dělat ex-post na základě dodaných dat. Proto budou muset pracovat ve větším množství dat daleko agilněji.
Další klíčovou proměnou, již je třeba důkladně rozmyslet, jsou varianty nezávislého a závislého (integrovaného) agregátora. Jednoduše řečeno, nezávislý agregátor je subjekt, který v odběrném místě řídí flexibilitu, ale nezodpovídá za odchylku. Na první pohled by se mohlo zdát, že nezávislý agregátor je komplikace bez užitku, která přichází z „Bruselu“, ale není tomu tak. Pokud je cílem agregace zajistit co největší množství flexibility, pak je nezávislá agregace nutností. Dodavatelé elektřiny a agregátoři jsou dva rozdílné „živočišné druhy“. Prakticky nikde ve světě se dodavatelé nestali úspěšnými agregátory, neboť k tomu je potřeba vyvinout komplexní infrastrukturu, jejíž klíčovou částí je softwarový vývoj úzce napojený na analytiku. Práce na této infrastruktuře nikdy nekončí, protože se neustále objevují nové typy zákazníků s různými omezeními provozu. Z tohoto důvodu se ani white label dodávka softwarového řešení zatím na trhu neuchytila, i když je zřejmé, že pro budoucí agregaci flexibility u retailových zákazníků bude platforma muset vzniknout. Agregátoři na druhou stranu většinou nemají zájem stát se dodavateli komodity, neboť potřebují využít finanční kapitál na rozvoj infrastruktury, a nikoli na hedging TWh komodity. Zákazníci zároveň nejsou vždy nakloněni tomu, že by např. dodávku elektřiny za stamiliony měli od malé firmy i přesto, že by na poskytování flexibility získali statisíce navíc. Kreditní riziko hraje roli. Z výše uvedených důvodů vyplývá, že je důležité, aby byl koncept nezávislého agregátora využíván, jinak bude agregace flexibility bezpředmětná, protože nabízený objem flexibility bude malý.
S nezávislou agregací je spojena nutnost vyřešit kompenzace subjektu zúčtování za vytvořenou odchylku. To, že by přínos jednoho subjektu neměl být zároveň ztrátou subjektu jiného, je zřejmé. Jednoduché způsoby, jak kompenzaci spočítat a provést, jsou v zahraničí vyzkoušené a k dispozici. Největší složitost v prostředí české a slovenské energetiky bude pramenit z nastavení předávání dat mezi ČEPS a OTE, respektive SEPS a OKTE. To, co na jiných trzích dělá jeden subjekt, dělají u nás dva, a proto i úpravy systémů budou zřejmě komplikovanější.
Změna nemusí trvat dlouho
Proměnných, které je potřeba nastavit k zajištění bezchybné agregace flexibility, je mnoho. Baseline, nezávislou agregací nebo kompenzací za odchylku to nekončí, je tam mnoho dalších technických detailů. Nicméně máme výhodu v tom, že polovina Evropy si už prošla tím samým, čím si v Česku a na Slovensku teprve projdeme, a díky tomu máme možnost čerpat z nepřeberného množství zkušeností. Neměli bychom jen slepě kopírovat, co je jinde zažité, ale podrobně zkoumat každou komponentu v kontextu soustav obou zemí. V zahraničí tento proces trval střední jednotky let, ale my tím, že nemusíme vymýšlet kolo, bychom měli být schopni dojít do cíle za dva až tři roky, pokud budeme mít dostatek odhodlání. V projektu Dflex, na kterém intenzivně spolupracuje ČEPS, jsme si předloni tento termín vytyčili a jsme na dobré cestě ho příští rok dosáhnout.
Když vše půjde dobře, flexibility bude dostatek
Je zřejmé, že trh s flexibilitou budou ovlivňovat dva trendy. První je geografická standardizace produktů napříč Evropou. Druhý je vyrovnávání hodnot flexibility na různých trzích s flexibilitou. V tuto chvíli si flexibilitu pro potřeby provozovatelů přenosových soustav můžete představit z pohledu hodnoty jako dort, zatímco flexibilita pro ostatní využití (např. velkoobchodní trh) je taková třešnička. S růstem objemu nabízených služeb a díky krátkodobým aukcím bude postupně klesat i jednotková hodnota této flexibility na trhu, a proto bude úspěšná agregace flexibility záviset na schopnosti maximalizovat zisk z daného zdroje flexibility využíváním veškerých hodnotových řetězců flexibility (PpS, velkoobchodní trh, DSO). Úspěšnými agregátory budou ti, kteří dokážou dosáhnout komplexního využívání flexibility. Jednoduchá flexibilita (např. z homogenních malých zdrojů pouze na mFFR) bude komodita s velmi nízkou marží. Současný trh s flexibilitou pro účely TSO doplní trh s flexibilitou pro DSO (Británie je dobrým příkladem). Zároveň vznikne trh s flexibilitou, kde budou jednotliví hráči mezi sebou flexibilitou obchodovat. S jistou mírou zjednodušení lze popsat budoucí trhy s flexibilitou jako ty, kde sice část bude obchodována podobně jako futures známé z burzy (dlouhodobé kontrakty na kapacitu), ale většina bude na trzích podobna těm s krátkodobou elektřinou (denní a vnitrodenní trh). Pokud bude tržní prostředí správně nastavené, tak o flexibilitu nouze nebude
