Menu Zavřeno

Energetika ještě nikdy nebyla tak fascinující jako je dnes – dokážeme využít příležitosti, které nabízí?

Z pohledu odborné energetické veřejnosti žijeme ve velmi zajímavé době. Za posledních 20 let v energetice proběhlo možná více změn než od jejího počátku datujícího se v Čechách do roku 1878, kdy byla osvětlena obloukovými lampami tkalcovna v Moravské Třebové, která pak byla následována v roce 1881 instalací energetické centrály v brněnském Mahenově divadle. Počátky energetiky musely být úžasné, protože fascinace z elektrického světla byla jistě mimořádně silná, stejně tak jako z techniky, která tento jev umožňovala. Avšak základní obchodní model se v energetice po uplynulých více jak 100 let v zásadě nezměnil – na jedné straně stál monopolní výrobce a dodavatel, na straně druhé zákazník. Od 20. let minulého století byla cena, kterou zákazník platil, regulovaná, což do určité míry platí i do dneška, a rozvoj odvětví byl převážně iniciován inženýry a dalšími techniky.

Klíčové otázky:

-->

Kde vidíte největší nové příležitosti v energetice?

-->

Jaké nové obchodní modely byste rádi do energetiky přinesli?

-->

Co by se mělo změnit v legislativě regulující energetiku, aby se nastartoval její další moderní rozvoj?

 

ÚVODNÍ ČLÁNEK
 

Do tohoto jasně definovaného světa přišly dva fenomény, které toto stabilní a postupnými kroky se rozvíjející odvětví totálně změnily.  Jednalo se zaprvé o deregulaci a s ní se pojící zavedení konkurenčního prostředí a zadruhé o snahu o zlepšení životního prostředí vyvolanou probíhajícími klimatickými změnami.  Tyto dva nové vlivy jsou tak silné, že u odborné i laické veřejnosti vyvolávají protichůdné názory a emoce, které se zdají být co do intenzity zcela srovnatelné s prvotní fascinací elektrickým světlem.  

Ta první – deregulace – vnesla do energetiky do té doby nevídaný ‚chaos‘. Přehledný systém, který byl po desetiletí postupně a pečlivě budován inženýry byl zcela násilně změněn. Do energetiky přišli noví lidé – obchodníci, kteří sice nevěděli moc o výrobě elektřiny a jejím přenosu a často si pletli MW s MWh, avšak tito lidé měli vyvinutý cit pro trh, jeho zákonitosti a byli bezostyšně orientováni na zisk. Tato nová generace energetiků, kteří se za energetiky ani moc nepovažují, začala diktovat stávajícímu technickému personálu, jak se zdroje budou provozovat. Svými rozhodnutími je pár takovýchto lidí schopno zvýšit ziskovost energetických firem na úroveň, kterou by tradiční inženýři nikdy nedosáhli, anebo naopak při nedostatečné kontrole a řízení přivést svoji firmu do existenčních problémů. Tento vývoj zákonitě vyvolal a vyvolává řadu vášnivých debat o smysluplnosti tržního prostředí či nefunkčnosti trhu. To vše za situace, kdy ani po patnácti letech od deregulace řada spotřebitelů stále ještě nepochopila, že je možné si vybrat mezi několika dodavateli elektřiny či plynu a někteří z těch, kteří to chápou, tak nečiní z obavy, aby je nějaký nespolehlivý dodavatel neodpojil od distribuční sítě.

Druhý, nemenší vášně budící, trend je snaha o omezení negativních klimatických změn instalaci obnovitelných zdrojů.  Také tento trend znamenal poměrně velký příliv nových lidí do energetiky. V tomto případě jde většinou o investory, kteří investují zejména do solárních a větrných elektráren.  Také na tyto nové lidi se tradiční energetici dívají často přes prsty. Způsobila-li liberalizace obchodu a s ní spojený příchod obchodníků shora zmiňovaný chaos, tak masivní instalace obnovitelných zdrojů toto ještě řádově povýšila a dílo disrupce dokonala.  Obtížná předpověditelnost slunečního svitu či větru a s tím spojená produkce obnovitelných zdrojů vytváří v přenosové soustavě stavy, na které energetici nebyli zvyklí a které mají velmi těžko pod kontrolou.  K vášnivým debatám pak už nebývá daleko a jejich výsledek je jasný – blackout je naprosto jistá věc.

Podle mého názoru jsou tyto debaty naprosto na místě.  Co mě však mrzí, je jejich směřování či spíše stagnace.  Kolik energie se vyplýtvalo na tom, abychom se vzájemně ujistili, že stávající systém je vlastně dobrý a že všechny změny jsou nesmyslné, budou drahé a zaplatí to konečný zákazník = konečný plátce.  Raději bych viděl stejné úsilí věnované diskusi, jak by novinky mohly fungovat a co by pro to bylo potřeba udělat.  Dovolím si uvést jeden příklad z vlastní zkušenosti.

Dodnes se debatuje, že neexistuje jednotný evropský trh s elektřinou a že jeho stávající fungování je nefunkční a zmiňuje se například nepropojenost spotových trhů střední Evropy s Německem. V roce 2010 se PXE pokusila iniciovat projekt market couplingu mezi Českou republikou, Polskem a Rakouskem, dávno předtím, než se na scéně objevila stávající podoba market couplingu se Slovenskem, Maďarskem a Rumunskem. Vše bylo v principu na úrovni jednotlivých burz dohodnuté, avšak těsně před podpisem memoranda o spolupráci z tohoto projektu česká strana vycouvala s tím, že to je nerealizovatelné – ano, nerealizovatelné, to byl ten jediný argument. Věřím, že kdyby se tento projekt tehdy dodělal, tak celoevropský market coupling již dávno máme. Jistě, nemáme jistotu, že by projekt byl úspěšný, ale alespoň bychom se o to pokusili. Tím, že jsme se ani nepokusili byla vytvořena desetiletá jistota, že se nic nestane a market coupling směrem na západní Evropu nemáme do současnosti.

Snad nejskloňovanějším problémem dnešní energetiky je, jak si přenosové soustavy poradí s nepředvídatelností produkce obnovitelných zdrojů. Je ale s podivem, že se vůbec nevedou debaty o nepředvídatelnosti odběru konečných zákazníků, který je též do značné míry nepředvídatelný. Z mého pohledu je to tím, že na nepředvídatelnost průběhu spotřeby jsme si již zvykli, na výrobu z obnovitelných zdrojů zatím ne. U mě ani neobstojí argument, že spotřebitelé mají určité ‚typické‘ do značné míry předvídatelné vzorce spotřeby – toto platí i pro zdroje závislé na větru a slunečním svitu, i to se dá dnes, byť v krátkodobém horizontu prognózovat, jen jsme si na to prostě ještě nezvykli. Co se s tím dá dělat?

Potřebujeme energetiku, kde každý účastník, ať už výrobce či spotřebitel, ponese veškeré své ‚provozní‘ náklady. To znamená, že každý účastník bude kontinuálně měřený a odpovědný za svoji výrobu, spotřebu a odchylku. Vůbec nerozumím argumentům, proč by toto mělo vyvolat astronomické investice, když se stávající měřící zařízení musí stejně čas od času vyměnit. V době, kdy mobilní telefony za pár tisíc korun dokáží více než běžné počítače před patnácti lety, se dovybavení měřících zařízení o kontinuální sběr dat jeví jako snadno realizovatelné… ale nepochybuji, že mi určitě někdo vysvětlí, proč to nejde.

Nicméně, pokud bychom měli kontinuálně měřenou energetiku a data by byla volně a snadno přístupná všem účastníkům trhu, jednoznačně by to umožnilo kvalitativně lepší služby. Mohly by vzniknout nové formy obchodování, které by mohli účastníkům umožnit rozdílné vzorce chování – komu jde o peníze a chce ušetřit, musí přizpůsobit svoji spotřebu či výrobu, kdo chce stávající komfort, musí za něj zaplatit odpovídající cenu. Na těchto trzích by neobchodovali lidé ale stroje, podle zadaných priorit jednotlivých uživatelů a tito uživatelé by měli svobodu volby, jakou službu chtějí používat. Spravedlivěji by se rozúčtovávaly odchylky a šlo by daleko efektivněji, pomoci tržních mechanizmů, předcházet případným přetížením sítí. Navíc by takovýto systém umožňoval řízení zátěže i na nižších napěťových úrovních, než je přenosová soustava.

Obchodní příležitosti, který by takovýto stav trhu umožňoval jsou ohromné, avšak znamenají pro stávající obchodní model totální revoluci. Z řady spotřebitelů se stanou, díky instalaci solárních panelů a možná i bateriových systému, výrobci. Nadále tak budou poptávat spíš údržbu svých zařízení, tj. službu, nikoliv prostou dodávku elektřiny. Budou také potřebovat přístup na trh, kde budou případně balancovat své přebytky či potřeby. Lidé bez vlastní výroby nebudou mít zájem každoročně vybírat a měnit dodavatele, spíše budou mít zájem o službu, která jim zajistí kvalitní dodávku energie za optimální cenu tak, aby se o to nemuseli starat.

Zajímavé je, že shora nastíněný model trhu lze již realizovat dnes. Není k tomu potřeba žádných nových technologických vynálezů, vše již dnes v nějaké podobě existuje. Samozřejmě, vlastní realizace bude trvat roky a bude vyžadovat instalaci spousty nových technických prvků a zahrnuje ohromné množství softwaru. Je však třeba začít hned něco dělat a neztrácet drahocenný čas.

Trend diverzifikace a digitalizace je již dnes jasně zřetelný a konkurenční schopnost české energetiky se bude odvíjet od toho, jak rychle a promyšleně budeme nové změny umožňovat a implementovat. Už dnes máme určité zpoždění. Například v zemích jako je Estonsko již několik let můžete mít ve svém mobilu aplikaci, která sleduje Vaši domácí spotřebu, on-line. Česká a slovenská energetika by se měla rychle rozhodnout, zdali chceme být pouhými výrobci elektrické energie, tj. být něco jako montovna v automobilovém průmyslu, anebo zdali se chceme pokusit udávat trend a vyvinout business modely s vysokou přidanou hodnotou, které naleznou uplatnění i mimo hranice ČR a SR.

Energetika nabízí velké příležitosti. Rád bych ji viděl otevřenou novým idejím a lidem. S velikým napětím bychom pak mohli sledovat, s jakým myšlenkovým proudem tito lidé přijdou a kam se nám společně toto odvětví podaří posunout. Doufejme, že výsledkem bude uživatelsky příjemnější pokrytí energetických potřeb, ekologičtější energetika a že české a slovenské firmy budou i nadále hrát významnou roli na evropském trhu.

Další příspěvky k tématu​

Důležité odkazy k diskuznímu tématu

5 Comments

  1. Pavel Šolc

    K článku Ing.Kučery, se kterým se v zásadních bodech včetně celkového vyznění ztotožňuji bych na základě svých dlouholetých zkušeností z různých pozic v energetice přeci jen doplnil pár komentářů :
    Projekt couplingu s Polskem a Rakouskem považuji za nereálný stejně dnes jako tehdy – dodnes je například největší brzdou spuštění Interim Market coupling na jaře příštího roku problém dohody mezi Polskými burzami – ke couplingu je nepochybně potřeba jen jedna na každé straně – to byla ostatně diskuse i v Českých podmínkách roku 2010. Co se týká analogie nepředvídatelnosti energie z OZE a nepředvídatelnosti spotřeby je velmi, velmi nepřesná, Na velkém vzorku spotřebitelů (desítky tisíc) v nějakém regionu je nepředvídatelnost chování spotřebitelů malá a dobře uchopitelná i v delším výhledu; o velkém vzorku OZE to vůbec neplatí, kromě predikcí na den dopředu, které již jsou poměrně přesné. Nejde ale jen o nepředvídatelnost, ale o soudobost. V případě klasických zdrojů (spotřeby) opět platí, že při jejich dostatečném počtu je jejich pohotový výkon stále stejný a je dán střední pravděpodobností poruchy (či odchylek spotřeby). V případě OZE kolísá podle počasí jejich pohotový výkon od jednotek do sta procent a střednědobě jej lze jen obtížně předpovídat (tj. na měsíc dopředu). Takže důvod k odlišnému přístupu tady určitě je, neměl by být nicméně výmluvou, proč tuto novou energetiku omezovat.

    Stejně tak otázka chytrých měřáků je v článku zjednodušená. Nejde jen o náklady na pořízení mobilního telefonu ( a i tady platí, že cena klasického je zlomkem ceny chytrého) ale jde i o účet za služby operátorů, který nám od doby používání pouze hovorů a sms poněkud narostl právě o datové služby. A s chytrými měřáky je to totéž, prostě chtějí komunikovat a sama komunikace něco stojí. Takže náklady spojené s chytrým měřením budou v každém případě vyšší než ty současné. Nemluvě o nákladech datových centrál a SW, které se k tomu bude používat. Kdo ví, jaké náklady na SW spojené s prostředím nové energetiky (měření, datové sklady, řídící systémy, obchodní systémy atd…) jsou nyní v energetice nezbytné , ten ví že mluvím za celý systém o miliardách Kč. Naprosto souhlasím s tím, že tyto náklady by měly být rozpočítávany co nejadresněji, a alokovat je primárně na ty účastníky trhu, kteří budou chtít výhod flexibilního trhu využít a co nejméně na ty, pro které to s ohledem na jejich spotřebu a možnosti participace (výstavby vlastního zdroje) nedává smysl.
    K rychlosti rolloutu chytrých měření pak jedna úvaha : Mám-li ročně vyměnit jednu dvanáctinu existujících přístrojů (protože 12 let je certifikovaná doba měřáku) a na to mám vyškolený počet montérů (jejichž práce je rozpočítávaná do minut), je obtížné najednou zvýšit objem jejich práce nejméně trojnásobně (abychom stihli úplný rollout třeba za 4 roky). A víc montérů na trhu prostě není, fakticky jich každým rokem spíše ubývá. Myslím si, že rollout tak jak jej nastavuje současná vyhláška MPO je rozumným řešením, jak zapojit do trhu všechny ty, u nichž to dává smysl a to v rozumném čase a s respektováním priorit.
    Ano, Nová energetika je tady a měli bychom jí otevřít cestu a odstranit bariéry, včetně možností energetických komunit a peer to peer obchodních platforem, ale současně jí co nejméně vybavovat berličkami v podobě přímých či křížových dotací a netarifních podpor.

    Rozumím ale volání autora, abychom se jako ČR z poněkud konzervativní pozice ve vztahu k Nové energetice posunuli blíže do středu, tedy do transformace směrem k rozumnému využití nových technologií a jejich potenciálu včetně příslušných institucionálních a legislativních změn, kde máme též zpoždění .

    Pavel Šolc

  2. Jiří Michalik

    Příspěvky pana Kučery i pana Šolce, jsou skvělé a mohou být velmi dobrým odrazovým můstkem pro zajímavou diskusi. Rád bych je doplnil o malé srovnání dvou světů, které se přímo nabízí, srovnání kapitálového trhu a trhu s elektřinou.

    Oba trhy mají jedno společné – podnikání na obou je podmíněno splněním zákonných podmínek a nese s sebou rizika, oba trhy velmi ovlivňuje politika a na bezproblémovém toku kapitálu a energie jsme existenčně závislí. Oba trhy mají své specifické oborové zákony. Na trhu s elektřinou se však prolínají a to v případě burz a obchodování na nich. A kromě splnění zákonů lidských, je potřeba v případě elektřiny dodržovat i zákony fyzikální. Snad proto jsou i údaje o spotřebě elektřiny používány pro predikci vývoje ekonomiky ze strany centrálních bank.
    Oba trhy se jeden bez druhého neobejdou. Zjednodušeně, neznám bankomat, který by vydal hotovost, pokud nejde proud. Ale opačně to neplatí. Finanční instituce si přirozeně vyhrazují právo přednostně financovat technologie nebo projekty, které jsou dle jejich názoru „bezpečnější“. Po pádu několika bank a jejich privatizaci je chování naší veřejnosti spíše obezřetné a novinky z oblasti digitalizace systému jsou přijímány především ze strany mladších generací. Světová finanční krize zvýšila požadavky na zabezpečení finančního systému a zvýšila požadavky na ochranu klientů. Pokud se dnes rozhodnete ke vstupu na kapitálový trh, jste vystaveni ze všech stran upozornění o regulaci a vysoké rizikovosti podnikání na tomto trhu. Na trhu s elektřinou je situace odlišná. Pokles cen dostupných technologií, digitalizace a růst všeobecného blahobytu způsobil, že jste zasaženi emocemi veřejnosti, která chce rozhodovat o své spotřebě, politici se předhánějí, kdo přijde s lepším řešením, a v novinách najdete řadu inzerátů na dodávku energetických zařízení s 50% dotací státu. Jak je to tedy se vzájemným ovlivňováním.

    Oblast deregulace – vnesla do energetiky do té doby nevídaný ‚chaos‘. Tento úvod je velmi výstižný. Velmi dobře si pamatuji paniku, kterou vyvolala žádost o licenci na obchod s elektřinou jednoho podnikatele, profesí řezník. Sice to v konečném důsledku vedlo k desetinásobnému zvýšení poplatků za licenci a možná, že to dnes vyvolává úsměv, ale aktivizovalo to rovněž snahu tvůrců pravidel trhu o optimalizaci nastavení procesů na trhu s elektřinou tak, aby byla zachována bezpečnost a spolehlivost dodávek odběratelům.

    Jeden z největších pádů ovlivňujících trh s elektřinou byl pád americké energetické společnosti Enron Corporation, se sídlem v městě Houston. Enron byl na přelomu století sedmou největší akciovou společností v USA, zaměstnávala přes 22 tisíc zaměstnanců a byla jednou z vedoucích světových společností, podnikajících v oblasti dodávek elektřiny, zemního plynu a komunikací. V prosinci 2001 ale vyhlásil bankrot. Ukázalo se totiž, že firma léta používala účetní podvody, aby nadhodnocovala zisky, zakrývala ztráty a tlačila kurz svých akcií vzhůru. Kolaps Enronu připravil o práci tisíce lidí a akcionáři kvůli němu ztratili více než 60 miliard dolarů. V roce 2001 se otevíral trh s elektřinou v ČR a díky pádu Enronu se do smluvních vztahů velkoobchodníků dostal pojem finančního zajištění a světlo světa spařila vzorová smlouva EFET. Pád Enronu způsobil první rozsáhlý výprodej na energetickém trhu v Evropě, Česká republika mu však unikla.

    V roce 2007 a 2009 došlo k dalším propadů energetických trhů znovu. Oba dva propady trhu s elektřinou však měly zcela jinou příčinu. V roce 2007 byl cca 50% pokles ceny energií způsoben především výprodejem povolenek EUA CO2 při ukončením NAP I a přechodem na NAP II na tomto trhu, kdy cena povolenky poklesla ze svého max cca 27 EUR/t na 10 centů/t. Avšak na spotřebu elektřiny tento propad cen vliv neměl.

    V roce 2008 americká a potažmo světová ekonomika zabředla do finanční krize, která neměla v poválečné historii srovnání. Rozbuškou se stal byznys s hypotékami v USA. I když problémy zasáhly tamní trh už dříve, zlom přišel v září 2008, kdy zbankrotovala investiční banka Lehman Brothers. Další investiční banka Merrill Lynch se nechala koupit od Bank of America a americká vláda převzala kontrolu nad dvěma hypotečními agenturami, pod které spadala téměř polovina všech hypotečních úvěrů. Krize se začala šířit přes oceán.

    První dopady finanční krize začala česká ekonomika pociťovat v závěru roku 2008. Na rozdíl od ostatních vyspělých zemí nebyl zasažen finanční sektor. Hlavní náraz přišel v roce 2009, kdy HDP poklesl o 4,5 %, pokrizové zotavování bylo v letech 2010 a 2011 váhavé a mělké. Poté následovalo šest čtvrtletí hospodářské recese (od počátku roku 2012 do poloviny roku 2013), a to na pozadí relativně solidního exportního výkonu ekonomiky.

    Na trhu s elektřinou se finanční krize projevila ke konci roku 2008, resp. na počátku roku 2009, kdy z historického maxima 95 EUR/MWh za roční base obchodovaný v roce 2008, cena elektřiny opětovně dramaticky poklesla nejprve o cca 40%. Zároveň se však propadla i spotřeba a to o cca 35%, což následně způsobilo další výprodeje a na trhu s energiemi. Cena povolenky se propadla až na hodnotu cca 3,18 EUR/t, propadly se však i ceny uhlí (z cca 120 USD/t na cca 45 USD/t), ceny zemního plynu i jaderného paliva. K tomu se přidala teplá zima. Padalo vše. Pro úplnost v roce 2009 český energetický trh zažil i pád největšího nezávislého obchodníka MORAVIA ENERGO, a.s., kdy byl na její majetek vyhlášen konkurs. Pád Moravia Energo byl způsoben nejen podceněním dopadů pravidel kapitálových trhů aplikovaných na energetické burze ze strany energetiků, ale rovněž i rozhodováním a postupy finančních institucí na kapitálovém trhu na pozadí světové finanční krize. Jako příklad lze uvést – pokud byste tehdy nakoupili produkt roční base a tento byste chtěli prodat na téže burze jako 12 měsíčních produktů base, potom by se vaše potřeba na okamžité finanční zajištění na energetické burze cca ztrojnásobila. Ale ukázalo se rovněž, že pravidla trhu s elektřinou zafungovala bezchybně a většina z odběratelů ve velmi krátké době opustila režim dodavatele posední instance a zahájila spolupráci s novým dodavatelem elektřiny (a většina na tom i vydělala v důsledku pokračujícího propadu cen elektřiny na trhu).

    Zatímco v roce 2008 byly cenové prognózy některých společností obchodujících s ropou na úrovni dosahující i 200 USD za barel, udála se letos na komoditním trhu věc nevídaná – letošní květnová cena ropy WTI se poprvé v historii propadla na mínus 37 USD za barel. Věc nevídaná na trhu s komoditami, ale čím dál častější na současném trhu s elektřinou.

    Od doby zahájení fungování trhu s elektřinou až do dnešního dne byl vyhlášen pouze jediný stav nouze a to v roce 2006, který trval 9 hodin. Příčinou tohoto stavu nouze by bylo přetížení přeshraničního vedení výrobou OZE v Německu. Pravidla trhu s elektřinou opět zafungovala bezchybně, nebyl problém se zúčtováním dodávek. V Polsku v tutéž dobu a z téhož důvodu trval stav nouze 9 dnů s přestávkami.

    Je všeobecně známo, že Češi mají nízkou úroveň vzdělání v oblasti financí. Nevím o nikom, kdo by se jako aktivní trader nevzdělával a měl jako soukromá osoba bezprostřední přístup na kapitálový trh. Všichni, které znám a kteří jsou aktivními účastníky trhu, mají přístup zajištěný prostřednictvím svého brokera, který je rovněž i velmi často zdrojem dalšího vzdělávání a informací. Kvalita brokerů se liší nejen podle toho, jak přistupují a jsou nápomocni svým klientům, ale rovněž jakého sami mají zajištěného poskytovatele likvidity.

    Lze souhlasit s tím, že potřebujeme energetiku, kde každý účastník, ať už výrobce či spotřebitel, ponese veškeré své ‚provozní‘ náklady. Je tomu tak opravdu ? Ty inzeráty o 50% podpoře při instalaci domácí fotovoltaiky jsou skutečností. Na jedné misce vah máme státní podporu OZE plánovanou ve výši 50 až 55 mld. Kč ročně až do roku 2030, na druhé straně je problém najít v rozpočtu MF a MPSV 2 mld. Kč na podporu potřebným. Stát je poskytovatelem likvidity OZE a dokud tomu tak bude, bude i trh s elektřinou velmi lukrativní a bude zápasit se zápornými cenami, způsobených prodejem „na krátko“. Ostatně, každý by určitě klidně zaplatil 25 EUR/MWh (dosažená záporná cena elektřiny na denním trhu o letošních velikonocích), pokud by se mu stát zaručil, že mu k tomu vyplatí dotaci cca 610 EUR/MWh (dotace FVE z let zahájení provozu 2008 až 2011). A pokud hovoříme o společném evropském trhu s elektřinou, tak kromě jednotného systému zdanění energetiky by mělo dojít i ke sjednocení cen podpůrných služeb a výše podpory OZE, jinak elektřina vždy poteče tam, kde je nejmenší odpor, ale papírově tam, kde to bude výhodnější. Vícenáklady ovšem vždy zaplatí klienti cílového lokálního trhu. Velmi dobře je to vidět nejen u nás, ale i například v Polsku.

    Oblast druhá – snaha o omezení negativních klimatických změn instalaci obnovitelných zdrojů.

    Souhlasím s názorem, že projekt market couplingu mezi Českou republikou, Polskem a Rakouskem byl v roce 2010 bez šancí. Proč? V Polsku byly v té době čtyři hlavní energetické společnosti, velikostí a rozsahem působnosti srovnatelné se společností ČEZ. Obdobně jako u nás byl stát rozhodujícím vlastníkem. Probíhala transformace sektoru energetiky a v tomto roce některé z nich dokončovaly své IPO na burze cenných papírů ve Varšavě. Navíc jak bylo výše uvedeno, v roce 2010 již naplno došlo k dramatickému propadu světové ekonomiky, ale HDP Polska se podařilo udržet v kladných číslech po celou dobu finanční krize. Nebylo to zadarmo. Obří pokles světové ekonomiky a s tím i spojený pokles cen komodit a tedy i uhlí se projevil i Polsku a společnosti těžící „černé zlato“ se dostaly do obřích existenčních potíží. Jestliže náš důl Paskov potřeboval cca 1 mld. Kč za rok na pokrytí fixních nákladů, lze si snadno představit rozsah ekonomického, ale především politického problému, jestliže je tento sektor v Polsku několikanásobně větší. Rok 2010 byl navíc rok před polskými parlamentními volbami. Dovedete si představit, že by někdo souhlasil s nepredikovatelnými vlivy tohoto market couplingu na vnitřní trh v procesu transformace, jestliže byl patrný pokles cen elektřiny v okolních státech ? Já nikoliv.

    Po volbách v roce 2011, během 1 měsíce, byly vyměněny představenstva a dozorčí rady všech společností. Následně tyto změny pokračovaly dále. Polská energetika je postavena na uhlí z cca 80%. Proto po nějakém čase vláda rozhodla, že energetické společnosti převezmou i kontrolu na uhelnými společnostmi s největšími problémy, společnostmi rovněž s majetkovou účastí státu. V průběhu času stát rovněž změnil pravidla pro fungování penzijních fondů. Důsledek všech změn se dostavil záhy – výprodej akcií energetik na burze cenných papírů ve Varšavě. Tento výprodej trvá několik let a některé společnosti v jednu dobu odepsaly i 80% hodnoty svých akcií. Odklon světových finančních institucí od technologií využívajících uhlí lze pak snadno označit jako další akcelerátor tohoto mohutného poklesu. V roce 2011 tuto politiku odklonu od uhlí oficiálně ohlásil např. Vládní penzijní fond Norska (takzvaný ropný fond), největší samostatný fond podobného typu na světě. Projevilo se to ihned a všude. I u nás na burze v Praze okamžitě tiskové zprávě ropného fondu spadly ceny akcií ČEZu cca o 30%. Podobně se vyjádřili i jiné organizace a banky. Vliv propadu tržní hodnoty aktiv měl jednoznačný vliv na rating polských společností a schopnost si půjčovat. V červenci tohoto roku se dokonce generální ředitel největší z polských energetik, skupiny PGE (největší polský výrobce elektřiny), v rozhovoru pro „Dziennik Gazeta Prawna“ vyjádřil o potřebě provést významné změny v energetickém sektoru. Podle jeho slov, pokud by k takovým změnám nedošlo, mohlo by dojít i na vyhlášení úpadku PGE. Již v roce 2019 ohlásila společnost Tauron (největší polský dodavatel elektřiny) změnu strategie skupiny „Zielony Zwrot TAURONA“, která znamená záměr zvýšení podílu zdrojů s nízkými a nulovými emisemi ve výrobním mixu skupiny TAURON na více než 65 % do roku 2030. V říjnu tohoto roku PGE zveřejnila novou strategii, zahrnující transformační plán skupiny a způsob dekarbonizace výroby s cílem podporovat klimatickou neutralitu do roku 2050. Během deseti let se má stát skupina PGE jinou společností. Objevily se rovněž úvahy o rozdělení energetik a vyčlenění uhelných aktivit obdobně jako v Německu. Fakticky to znamená, že nová strategie energetiky v Polsku mimo jiné počítá s výstavou cca 10 tis. MW ve větrných elektrárnách, 6 tis. MW ve fotovoltaice a 6 až 9 tis. MW v jaderných zdrojích. Dnes je nejmenší z energetik, společnost Energa, součástí holdingu PKN Orlen (majitel Unipetrolu) a objevují se úvahy o sloučení zbývajících energetik pod křídla PGE.

    Vzhledem k tomu, že slunce ani vítr neznají hranice, s vysokou pravděpodobností to pro ČR znamená, že se bude opakovat situace s Německem, které výrazně zatěžovalo naši soustavu nevyžádanými fyzikálními toky elektřiny z OZE. V roce 2015 tisk uvedl prohlášení bývalého GŘ ČEZu, pana Martina Romana, že kdyby Češi na své území elektřinu z Německa nepustili, německá síť by zkolabovala. Němci by podle jeho slov měli za přenos elektřiny přes české území platit, a to až sedm miliard korun ročně. Spor s německou stranou o neřízených přeshraničních tocích elektřiny skončil výstavbou technických opatření pro omezení tohoto jevu na hranicích s Německem jak u nás, tak v Polsku, instalací traf s fázovým posunem, investicí několika miliard korun.

    Oblast třetí – Trocha čísel a faktů k zamyšlení

    Pan Maroš Šefčovič, místopředseda Evropské komise a komisař pro energetickou unii, svého času uvedl, že na výrobu 3MW větrné turbíny je potřeba 335 tun oceli, 4,7 tun mědi, 1 200 tun betonu, 3 tuny hliníku a 2 tuny vzácných zemin a také zinek.
    Abychom vybudovali blok o výkonu 200 MW (výkonová jednotka běžné uhelné elektrárny) bude potřeba pro vybudování této kapacity ve větrných turbínách cca. 22334 tun oceli, 314 tun mědi, 80 000 tun betonu, 200 tun hliníku, 134 tun vzácných zemin a několik tun zinku. Má-li jeden železniční vagón nosnost 80t, pak vlak pro výstavbu 200 MW ve větru bude mít cca 1290 vagónů. Vezmeme-li v potaz, že využití časového fondu větrných elektráren se u nás pohybuje na úrovni cca 2000-2500 hodin (mimo pevninu cca dvojnásobná), bude ten vlak ve skutečnosti několikanásobně delší. Jak jsem již výše uvedl, v Polsku uvažují s výstavou cca 10 tis. MW ve větru.

    Pojďme se na věc podívat i jinak – v Číně, která spotřebovává 50% vytěženého uhlí na světě, se vyrobí ročně 900 mil. tun oceli. Polsko vyrábí cca 10,5 mil. tun oceli ročně (pro srovnání u nás cca 6 mil. tun ročně) a odhaduje, že ze zdrojů EU bude mít v nejbližších 10ti letech na transformaci energetiky k dispozici cca 200 mld. PLN. Evropa se podílí na celkových emisích světa cca 9%, dováží obrovské množství výrobků (včetně oceli) z Číny, ale o zavedení cla z uhlíkové stopy teprve uvažuje. O tomto víkendu se objevily informace, že Čína, Japonsko a další asijské a oceánské země podepsaly největší obchodní dohodu světa. Dohoda RCEP dále zintenzivní přesun těžiště globálního ekonomického dění do Asie a de facto utváří zónu volného obchodu mezi dvěma největšími asijskými ekonomikami, Čínou a Japonskem. Dohoda RCEP má potenciál postupně zintenzivnit obchodní toky mezi signatářskými ekonomikami, a to na úkor Spojených států nebo Evropské unie. Dohoda RCEP činí tohoto konkurenta ekonomicky silnějším a také odolnějším vůči potenciálním nebo realizovaným ochranářským opatřením, například v podobě zavádění dodatečných cel.

    Dopady epidemie kovid-19 na trh s elektřinou a kapitálové trhy jsou diametrálně odlišné. Zatímco spotřeba elektřiny doposud poklesla pouze o 6 až 15%. Na Pražské burze cenných papírů se ve srovnání s obdobím před vypuknutím světové finanční krize, ze které se trh plně nezotavil, propadl denní obrat o 80 až 90% a řada investorů odešla do zahraničí na likvidnější trhy. Hospodaření státního rozpočtu ČR skončilo na konci září deficitem ve výši 252,7 mld. Kč. Po očištění o příjmy z Evropské unie a finančních mechanismů, stejně jako o výdaje na tyto projekty, činil deficit 256,1 mld. Kč. Letošní výsledky jsou a ještě budou nejhorší od vzniku České republiky. Dopady epidemie do ekonomiky se naplno projeví až v příštím roce a jak dlouho se budeme z toho vzpamatovávat, to si nikdo netroufá odhadnout.

    „Na trhu s elektřinou neobchodujeme, je to příliš složité.“ Byla odpověď bankéře na dotaz z pléna na jednom investičním semináři. Letos v říjnu koupila Bohemia Energy dodavatele energií České spořitelny. Svět politiky a kapitálu velmi silně ovlivňuje svět energetiky. Obávám se však, že ne vše je zelené, co se třpytí.

    Na závěr bych rád skončil alespoň trochu optimisticky a nekriticky. Rád bych přidal jeden námět pro ekologické využití našeho omezeného životního prostředí. K 1. 1. 2016 bylo v Česku téměř 55 738 km silnic a dálnic, z toho jen dálnice tvořily 1 210 km a na silnice I. třídy připadalo 5 811 km. Každý si sám snadno spočítá, že tato plocha pro FVE je velmi slušná. Technologie již existuje. Např. Solar Roadways® (SR) je modulární systém speciálně konstruovaných solárních panelů, po kterých lze chodit a jezdit. Panely obsahují LED světla, která vytvářejí linie a nápisy bez barvy. Obsahují topná tělesa, aby se zabránilo hromadění sněhu a ledu. Mají mikroprocesory a jsou inteligentní. To umožňuje jejich vzájemnou komunikaci, komunikaci s centrální řídicí stanicí a i s vozidly. Jednou by budoucnost by mohla vypadat … Ředitelství silnic, dálnic ČR a eko výroby elektřiny, dálnice se udržuje sama, je celoročně sjízdná bez sněhu a ledu, bez nutnosti posypu solí zatěžující životní prostředí, bez dálničních známek neboť náklady jsou hrazeny z úspor a vyrobené elektřiny … Když k tomu přidáme karoserie vozidel jako aktivní FV články pro jejich napájení … Jednou, kdo ví ?

    Jiří Michalik

  3. Ludmila Petráňová

    Kde vidíte největší nové příležitosti v energetice?
    Abychom věděli, odkud kam se řítíme, trocha historie:
    Po přípravě projektu a zásad zákona ve Vídni českými inženýry v období 1. světové války, byl v nové Československé republice 20.7.1919 schválen Zákon o státní podpoře elektrifikace. Stát podporoval při elektrifikaci Československa dle tohoto zákona podniky náležející státu nebo zemi nebo smíšené korporace, v nichž měl stát alespoň 60 % kapitálu, případně další, které označil za všeužitečné. Podpora občanů byla velká, věřili svému novému státu. Mimo jiné viděli, že města i venkov se stanou v noci bezpečnějšími místy, brzy se objevily ve větším měřítku i elektrické spotřebiče.

    Elektrifikace pokračovala zhruba dle základních myšlenek původního plánu průběžně upravovaného až do 60. let. Nicméně na každém místě a v každém čase nebyla v té době elektřina dostupná (uhelné prázdniny).
    Zlomovým bodem byla výstavba jaderných elektráren-Jaslovské Bohunice, Dukovany a Temelín. Byla dobudována přenosová soustava. To vše znamenalo dostatek elektrické energie a spolehlivost dodávky pro Československo.
    Od roku 2000 jako reakce na znečišťování vzduchu, vody a krajiny, vznikl v Evropě boom výstavby obnovitelných zdrojů-slunečních a větrných elektráren, v ČR až o pár let později, podporovaný v různé míře evropskými státy. Vlivem dotací na tyto nové zdroje, vlivem vzniku povolenek na staré znečišťující zdroje, došlo k nesrozumitelnosti cen za elektřinu, lidé přestali chápat za co vlastně v ceně elektřiny platí.
    Zároveň byl umožněn obchod s elektřinou novým subjektům-obchodníkům s elektřinou.
    Nyní se v souvislosti se změnou v průmyslu bude muset vytvořit i nový koncept energetiky i obchodu s elektřinou.

    Německo přišlo s iniciativou Průmysl 4.0 a v něm s těmito hlavními myšlenkami:
    Počítačovým propojením výrobních strojů, opracovávaných produktů a polotovarů, všech osob zapojených do procesů prostřednictvím rozhraní a všech dalších systémů průmyslového podniku se bude vytvářet inteligentní distribuovaná síť různorodých entit podél celého řetězce. Každý reálný systém bude mít své virtuální dvojče, obraz či agenta ve virtuálním světě.
    Předpokládá se integrace horizontální, vertikální a integrace inženýrské podpory v energetice.
    Je to výzva nejen pro energetiku, pro obchod a velkou měrou pro telekomunikace.
    Před sebou máme obrovský úkol: navrhnout spolehlivou, pokud možno funkční a přiměřeně oceněnou energetiku, můžeme ji nazvat Energetiku 4.0, aby bylo jasno, že patří k Průmyslu 4.0.

    Poznámka: nepamatuji si Energetiku 3.0 😊

    Na rozdíl od roku 1919, dnes odběratelé očekávají nepřerušovanou dodávku elektřiny s kvalitními parametry, nad čímž zatím bdí stát – ERÚ. Neplnění je trestáno sankcemi.
    Lidé ovšem chtějí bezstarostný život, nízkou cenu elektřiny s nepřerušovanou dodávkou, což mají zařídit odborníci, aby nám teprve později sdělili, co si o systému myslí.
    Úkol přeměny energetiky je i pro odborníky opravdu těžký. Musí do detailu pojmenovat pravděpodobná očekávání průmyslu i občanů a zamyslet se nad těmi, která mohou být splněna a která ne a zapracovat je, pokud to lze, do návrhu Energetiky 4.0.
    Myslím, že se naše diskuse o připravovaném projektu neobejde bez spolupráce s odborníky s jiných oblastí, například těch, kteří sledují vývoj ve společnosti. Na Slovensku je známým v této oblasti profesor Peter Staněk z Ekonomického ústavu SAV, který o společnosti a jejím vývoji napsal již několik knih. Například knihu Fakty a mýty o společnosti 5.0, zamyslenie nad budoucnosťou, na které s ním spolupracovali i další, mezi jinými i profesor Vladimír Mařík z Prahy.

    Dovolím si zde několik citovat z výše uvedené knihy:

    „Německá iniciativa Industrie 4.0 Hlavní myšlenky:
    Počítačovým propojením výrobních strojů, opracovávaných produktů a polotovarů, všech osob zapojených do procesů prostřednictvím rozhraní a všech dalších systémů průmyslového podniku se bude vytvářet inteligentní distribuovaná síť různorodých entit podél celého řetězce. Počítačovým propojením výrobních strojů, opracovávaných produktů a polotovarů, všech osob zapojených do procesů prostřednictvím rozhraní a všech dalších systémů průmyslového podniku se bude vytvářet inteligentní distribuovaná síť různorodých entit podél celého řetězce. Každý reálný systém bude mít své virtuální dvojče, obraz či agenta ve virtuálním světě.“
    Předpokládá se integrace horizontální, vertikální a integrace inženýrské podpory v energetice.

    Myšlenky Průmyslu 4.0 pronikají nejen do energetiky a telekomunikací, ale za hranice továren, do chytrých měst a smart gridů, které samy budou řídit dodávku. Z toho vyplývá též diskuse o dostatku zdrojů energie, typu obchodu při automatické dodávce energie chytrými sítěmi podle potřeb zákazníků. Dokonce se také hovoří o Zemědělství 4.0 a případně o Zdraví 4.0 a Sociální život 4.0. K tomu dodávám, že doufám, že posledních 2 témat se brzy nedočkáme.

    Některé očekávané problémy v souvislosti s Průmyslem 4.0:
    Společenské dopady zavedení 4.0
    Nezaměstnanost určitých skupin lidí
    Nemožnost pro člověka zvládnout velké množství informací
    Fragmentace společnosti
    Stanovit co bude hierarchicky řízeno
    atd.

    Závěr:
    Především děkuji těm, kteří tuto platformu vymysleli a nechtějí nechat řešení jen na poslanecké sněmovně😊

  4. Příležitosti v energetice

    Dobrý den, zkoušel jsem inovovat domácnost v rámci např. instalace chytré zásuvky a  můžu říct, že samotný ovládání těchto různých přístrojů je velmi náročné, tak aby si mohl jednotlivec zařídit dům v rámci vlastních nápadů. To je podle mého názoru velkou brzdou rozvoje příležitostí, firem, kteří se snaží inovovat trh, že samotní spotřebitelé nejsou schopni si instalovat potřebné prvky a jsou nuceny čekat na vhodné podmínky od firem, kteří se zabývají instalací inovativních prvků spotřebitelům. Podle mého názoru to bude problém v celém segmentu trhu. Otázku bych viděl, jakým způsobem motivovat firmy, kteří se zabývají inovativními prvky v energetice, tak aby nabízeli výhodné podmínky instalace inovativních prvků klientům?

  5. Miroslav Marvan

    Zásadní změny (změny paradigma) proběhly v energetice v letech čtyřicátých, šedesátých a devadesátých. Je cca třicet let nějaké magické období? Možná. Zdá se, že i nyní k takovýmto změnám směřujeme. Elektroenergetika v současnosti zcela jistě nesměřuje k  cíli vytýčenému v 90. letech – volnému trhu. Spíše se od něj stále více vzdaluje, zejména při investičním rozhodování a  to tvoří v  energetice základ podnikatelské úspěšnosti. Zdá se, že se formuje nové paradigma. Zatím není jasný základní model. Zřejmě v  něm budou hrát významnou roli environmentální a  sociální parametry.
    Měli bychom vědět nebo alespoň tušit, kam se řítíme (volně opsáno od Ludmily Petráňové) a pokoušet se alespoň o rešeršování, analýzu a případně ovlivňování procesu vývoje energetiky. V současnosti za vývoj energetiky jako celku v ČR není zodpovědný nikdo a ani se v podstatě tímto problémem nikdo nezaobírá. Může být oponováno, že je to problém vlády. Ta žije jen 4 roky a to zdaleka ne vždy. To není problém jen náš, ale celého západního světa. Bylo by úsměvné volat po změně systému, protože současný příliš nereflektuje dlouhodobé cíle. Asi by to řešil trh, i když s jistými problémy, ale ten (zejména dlouhodobý) je v podstatě v troskách a osobně je mi záhadou, jak budou alokovány zdroje, pokud budou mít rozhodující slovo dotace či nejrůznější podpory či zákazy. Časem nějaký systém vznikne, ale zatím ho nevidím. Netřeba se znervózňovat. Počátkem devadesátých let jsme nevěděli (a nejenom my), která bije. Co by nás mělo znervózňovat, že se u nás nekonají práce na novém systému v energetice. Název není významný: Nová energetika (inspirace Pavlem Šolcem), Energetika 4.0 atd.
    V jiných západních státech mají státní výzkumné ústavy pro energetiku (USA, Finsko, Francie, Belgie atd.), z vládních peněz jsou za tímto účelem financovány výzkumné ústavy či školy (Německo, Velká Británie). Tím je zajištěna kontinuita a alespoň částečná apolitičnost a racionalita při zásadních rozhodnutích o směrování energetiky a je snaha o respektování dlouhodobých cílů při přípravě změn a zejména: vláda a parlament mají připravené varianty k rozhodování – neslušně řečeno – vědí o čem rozhodují. V energetice bude politika asi již navždy.
    Navrhuji zřídit Pracoviště vývoje energetiky (není to moc chytré, ale nic jiného mě nenapadlo). Nedoporučuji zřizovat ani státní výzkumák ani jakoukoliv státní organizaci. Myslím, že by to dopadlo špatně. Problematiku nejsou schopny řešit komise (pouze, pokud chci problém odkopnout). Při respektování našich finančních možností (stejně to však bude drahé) bych doporučoval zřídit pracoviště u již existující organizace. Napadá mi ČEPS (jejich současné práce vyjadřující se k vývoji energetiky jsou zajímavé a „přízemní“ – v dobrém slova významu). Dalším kandidátem je samozřejmě OTE. V současné reálně-společenské situaci v energetice se samozřejmě příliš neorientuji, takže určitě existují další možnosti. Asi nikdo nebude z této činnosti v organizaci za současné situace nadšen.
    Co by pracoviště mělo dělat? Vedle již stávajících a obvyklých činností jako jsou bilance, výpočty sítí, stability atd. – víceméně bych nedokonale opisoval stávající převážně technické a ekonomické procedury, uvádím dále pod názvem (nepřesným) Nové činnosti procesy, které se v současnosti objevují a je pro mne obtížné je přesně klasifikovat. Snad mne omlouvá, že to opravdu není činnost pro jednotlivce. Nepředpokládám, že by se tyto a ani všechny následující činnosti konaly na tomto Pracovišti. To asi není vhodné. Prioritně jde o komplexnost (dříve narození by řekli systémovost) poznání a z toho vycházejících návrhů. Jednoduše řečeno: někdo musí dát dohromady všechny skvostné nápady a myšlenky, protože ve finiši se pouze chce elektřina resp. energie a to spolehlivě a za rozumnou cenu.
    Nové činnosti. Pokusil jsem se je, jen pro přehlednost, rozdělit do tří bodů. Velmi nedokonalé.
    Komplexnost – Nestačí se zajímat pouze o elektroenergetiku, ale třeba řešit energetiku (alespoň včetně teplárenství a plynárenství) jako celek. Navíc energetika se vnitřně více propojuje a jsou i nápady na společné operativní řízení.
    Multidisciplinarita – Při rozhodování je třeba respektovat více kritérií z více odborných oblastí. V energetice lze v současnosti systémy rozdělit asi do tří oblastí: a) tvrdé systémy – dobře strukturované problémy. Lze spojit s většinou technických výpočtů a prognóz tj. většina stávajících činností v této oblasti; b) měkké systémy – zjednodušeně sem řadím psychologii a sociologii. Obtížně strukturovatelné problémy, ale zdá se, že v současnosti občas? či často? mají větší vliv než tvrdé; c) ekonomie – ta je někdy řazena do měkkých. Ekonomie je stále mladý obor, který se obtížně shoduje na základních principech. V současnosti se diskutují nové systémy, které lépe podporují jiné (nové) chápání světa. Vlastně se hledá nový systém. Existuje?
    Vývoj v čase – Jakákoliv práce o dalším vývoji energetiky je v současnosti zastaralou již v okamžiku publikování – trochu přeháním. Příprava vývoje energetiky je kontinuální proces. To je jeden z důvodů, proč se nelze spolehnout na komise či pracovní týmy. Kontinuálně musí být doplňována a osvěžována data a zejména poznatky o předpokládaném vývoji technologií, politických názorů, metod, různých i zběsilých teorií, protože i když se nám to nemusí líbit, mohou mít nepříjemný dopad na energetiku.
    Tato poslední část je odrazem mého tápání při snaze strukturalizovat podněty v současném vývoji energetiky. Schválně jsem neuváděl konkrétní nové podněty, protože by se jednalo o nesmírně dlouhý výčet a bez další analýzy i zbytečný. Prvním úkolem Pracoviště by mělo být zpracovat zadání rozsahu svých činností a spolupráce s okolím. To nebude vůbec jednoduché. Teprve pak by mělo přistoupit k plnění svého poslání: navrhovat konkrétní akce (i variantně)pro zajištění dodávky energie. Osobně se domnívám, že státní orgány, podnikatelské subjekty a asi i obyvatelstvo by přijaly kladně tyto aktivity.
    Nakonec mi dovolte připojit omluvu. Vždy mě štvali staříci, kteří kecali do věcí, které již byly mimo ně. Dále přes veškerou snahu je příspěvek příliš dlouhý na diskuzní příspěvek a na druhou stranu příliš krátký, aby byl schopen se komplexně a hlavně strukturovaně vyjádřit.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *